Co je skolióza
Skolióza je onemocnění páteře, které se nejčastěji objevuje u dětí a dospívajících. Jde o jednostranně fixovanou spirální deformitu páteře. Pokud se zdravá páteř při chůzi otáčí střídavě vlevo a vpravo, při skolióze se tato dvojitá spirála redukuje jen na “jednoduchou spirálu”. Zdravá páteř probíhá přesně jako středová čára od záhlaví dolů ke kostrči. V případě skoliózy však tato čára neprobíhá svisle, nýbrž dělá určitý ohyb, vybočení doprava a doleva. Jednotlivé obratle se těmito vlivy asymetricky tvarují a částečně nabývají klínovitého tvaru. Tímto způsobem vzniká v páteři stranový oblouk. Aby se páteř nacházela v přímce, dělá pro kompenzaci odklon na druhou stranu. Proto v případě skoliózy páteř probíhá v jedné části doprava a v druhé doleva, aby se celková statika páteře dostala opět do rovnováhy. Skolióza není jen obyčejné ohnutí páteře do strany. Přední část obratle se oproti zadní vychyluje víc do konvexity, předozadní osa obratle je více či méně (oproti původní orientaci) pootočena - rotována. Změna osy obratle podmiňuje změnu odstupu žeber - a vzniká tzv. paravertebrální gibbus na straně konvexity. Změna odstupu žeber podmiňuje tvarovou změnu celého hrudního koše.
Výskyt
Diagnóza většinou postihuje děti ve věku 8-13 let. Poměr chlapci - děvčata je 1:7. Ta ji nevnímají jako poruchu růstu páteře, nýbrž jako konec světa. Zvlášť když je nutno podpořit léčbu korzetem. Skolióza vzniká při nerovnoměrnosti rychlosti růstu, u astenických typů, určitý vliv má i dědičná dispozice a faktor přetížení.
Většinou skolióza není bolestivá a fakticky všední den nijak nenarušuje.
Nepříznivě působí asymetrické sporty (tenis, hokej) a sporty s vysokým nebezpečím stočení a stlačení páteře - judo, sportovní gymnastika, zvedání náčiní v posilovně nebo skoky, kotoul, vrh koulí jsou považovány za rizikové.
Rozdělení
Skoliózy rozdělujeme podle úhlového vyjádření primární křivky dle Cobba.
1) 0-20 st. Lehká skolióza. Důležitá je rehabilitace, pozor na chybné sezení, psaní, nošení břemen, dostatek pohybu.
2) 20-40 st. Středně těžká skolióza. Přelomový bod, kde již nestačí jen pohybová léčba a začíná se s korzetoterapií. Důležitá je přísná rehabilitace. Korzet se používá jen na období růstu.
3) 40-90 st. Těžká skolióza. Tady již nestačí korzetoterapie a přistupuje se k operační léčbě.
4) Nad 90 st. Velmi těžká skolióza. Změny vnitrohrudního prostoru a omezená hybnost žeber mají za následek poruchu ventilace plic s následným přetížením srdce.
Druhy skolióz
Nekompenzovaná C skolióza.
Kompenzovaná S skolióza.
Skolióza s vícečetným zakřivením
Nejčastější je S skolióza. Rozeznáváme primární a sekundární křivku. Primární křivka má nejzávažnější strukturální změny a je více fixovaná. U jednotlivých typů skolióz je orientace křivky (u stejné lokalizace) prakticky stejná. U hrudního vybočení převládá pravostranná křivka, u hrudobederního levostranná, u bederního levostranná.
Terapie
Léčba se liší podle stupně závažnosti skoliózy. Největší úspěch má korekce skoliózy do 20% dle Cobba. Fyzioterapie se zaměřuje na redukci skoliotické křivky. Patří sem polohování, derotační dýchání, protažení zkrácených svalů, posílení svalového korzetu. Aktivují se spirální svalové řetězce, využívají se pohybové vzory jako například chůze.
V rozmezí 20-40% dle Cobba již nestačí jen cvičit, ale je nutno podpořit léčbu korzetem. Korzet je speciálně uzpůsobená snímatelná podpůrná schránka, která fixuje páteř v co možná nejvzpřímenější podobě. Korzet představuje pasivní korekci páteře, další zásadní součástí terapie je fyzioterapie ve smyslu aktivního pohybového učení a posilování svalů. Fáze přivykání je nejtěžší fáze. V této fázi, když tělo ještě nesnáší tlak korzetu, přináší úlevu, když korzet na několik minut utáhneme méně. Ale vysvlékání a opětovné oblékání korzetu fázi přivykání jenom stěžuje. Korzet se nosí celý den, nebo celou noc, nebo jen na statické zátěže (sed ve škole), kdy páteř trpí nejvíce. Skolióza nesnáší statické pozice, jako je sezení a stoj.
Když je skolióza nad 40%, doporučuje se operace. Při takto velké skolióze hrozí utlačování a poškození vnitřních orgánů. Jedná se o poměrně složitý úkon. Existují různé operační postupy, při nichž se napřimuje a vystužuje různý počet obratlových těl, aby se páteř trvale stabilizovala. K tomu se používají šrouby a tyče z kovu. Operace má za následek omezenou pohyblivost páteře, a tím i změněnou tělesnou statiku a dynamiku.
Je lepší, když si každý den jednou krátce zacvičíte, než cvičit půl hodiny až po několika dnech. Může se cvičit ráno, aby se den zvládl co možná nejefektivněji, anebo večer, aby se vrátila tělu opět vyrovnanost.
Autor: Bc. Andrea Mikletičová, Cert MDT